PAPOUŠEK ZPĚVAVÝ

Řád: Papoušci (Psittaciformes)
Čeleď: Papouškovití (Psittacidae)
Druh: Papoušek zpěvavý
(Psephotus heamatonotus)
Výskyt: Vnitrozemí jihovýchodní Austrálie
Velikost: 27 cm (včetně ocasu)
Hmotnost: 65 g
Kroužek: 4,0 - 4,5 mm
Počet vajec: 3 - 6 ks
Inkubační doba: 19 dnů
Potrava: zrniny, ovoce, zelenina

 

 

Samec:
Má čelo a tváře duhově modrozelené; témě, záhlaví, krk a prsa jasně smaragdově zelené; břicho žluté, okolí řitního otvoru, spodní krovky ocasní bílé se zelenými skvrnami, plášť, záda a křídla tmavě modravě zelená, kostřec cihlově červený; vrchní krovky ocasní zelené, střední a velké krovky křídelní (ramenní skvrny) žluté, spodní krovky, ohbí křídla, letky loketní a vnější letky ruční modré. Střední ocasní péra zelená se slabým nádechem modrého zbarvení, krajní péra modravě zelená, zdobena bíle; spodní příčný, křídelní pásek vždy chybí. Zobák černý, duhovka hnědá, ozobí šedohnědé, nohy šedé.

Samice:
Má témě, záhlaví, plášť, záda a křídla jasně olivově zelená, krk a prsa tmavě žlutoolivová, péra ukončena tmavě hnědým zbarvením. Břicho, okolí řitního otvoru a spodní ocasní krovky bílé, střední krovky křídelní na vnější straně bledě modré; kostřec a vrchní krovky ocasní zelené. Příčný spodní křídelní pásek výrazný, zobák šedý.

Mláďata:
Jsou podobná dospělým, jenom opeření mají matnější. Mladé samečky poznáme v hnízdě podle červeného zbarvení spodních zád a podle nápadně zelených hlav.

Chov v zajetí:
Papoušci zpěvaví jsou značně odolní a otužilí, snesou i větší mrazy, aniž jim to nějak uškodí. Můžeme je přezimovat celoročně ve voliéře, je však nutné, aby si zvykli a aby nocovali v uzavřeném prostoru. Zůstávají-li na noc v proletové části, je nebezpečí, že budou rušeni kočkami a dojde i ke ztrátám. Někteří chovatelé je doporučují přezimovat v nevytopené místnosti ve voliérách nebo i v klecích o minimálním prostoru 1 m3.
Ve voliérách, jako většina ostatních australských papoušků, vyžadují tito ptáci zvýšenou péči o její dno, které často čistíme a dezinfikujeme, protože papoušci zpěvaví se velmi rádi zdržují na zemi, kde sbírají potravu. Postačí jim voliéra o velikosti 2 x 1 x 2 (výška) m, ale pokud jsou ve větší voliéře alespoň o délce 3 metrů, odchov je pak zdravější a robustnější.
Pokud ptáky nechováme přes zimní období ve venkovním prostoru, vypouštíme je do voliér brzy z jara (koncem března nebo začátkem dubna) podle počasí. Budky zavěšujeme, jakmile se oteplí. Ptáci je ihned obsadí a začnou hnízdit. Na výběr hnízdních budek nejsou nikterak nároční, zahnízdí v přírodních kmenech i v budkách vysokých 35 až 40 cm s menším vletovým otvorem (průměr 6 cm). Ve dně vydlabeme důlek, aby se vajíčka v hnízdě nerozkutálela a nasypeme do ní piliny, rašelinu nebo směs této výstelky. Budku, ve které ptáci jednou zahnízdily, jim předkládáme stále.
Koupou se často, dokonce i za mrazu, jakmile vysvitne slunce. Musí mít neustále dostatek čerstvé vody v mělké kameninové misce.
Snůška činí u mladých ptáků 3 - 4, u starších 5 - 7 vajíček. Vajíčka jsou snášená v intervalech 28 hodin. Ke konci snůšky se interval prodlužuje. Inkubační doba je 19 - 20 dnů. Samička sedí na vajíčkách velmi pevně a zahřívá je až do vylíhnutí posledního mláděte. Zpočátku je krmí sama a potravu přijímá od samce; později asi po 12 dnech je krmí i samec. Samička zůstává v hnízdě i v noci po celé období hnízdění, dokud poslední mládě neopustí budku. Mláďata opouštějí hnízdo po 29 - 37 dnech (průměrně za 30 dní). Záleží na počasí a krmení. Vylétlá mláďata samec přikrmuje ještě asi 10 až 14 dní, pak se začínají živit samostatně. Avšak ještě i v tomto období někdy mladí žadoní o potravu. Obvykle jsou však rodiči pronásledováni a opatrnost ze strany chovatele je v té době nutná. Lépe je přemístit mláďata do samostatné klece nebo voliéry. Staří jsou zvláště agresivní, chtějí-li znovu zahnízdit. Hnízdí zpravidla dvakrát za sebou.
Papoušek zpěvavý je pohlavně dospělý v 8 až 10 měsících a hnízdí v následující sezóně. Pro svou nenáročnost, odolnost a snadné hnízdění jsou ideálním druhem pro začínající chovatele.

Krmení:
Krmení papoušků zpěvavých je obdobné jako u jiných druhů. Berou hlavně slunečnici, proso a loupaný oves. Přidáváme jim v menším množství také lesknici, semenec a mohár. V zimě podáváme tato krmiva změklá a naklíčená.
Pochoutkou jsou pro ně nedozrálé klasy ovsa a pšenice, nedozrálá kukuřice a slunečnice v mléčné zralosti, strouhaná mrkev s houskou se má podávat po celý rok.
Zelené krmivo je také důležitou složkou stravy. Např. ptačinec žabinec, salát, smetanka lékařská atd. Ovoce mnoho nepotřebují, přesto by jablko měli mít stále k dispozici.
V době krmení mláďat podáváme vaječný žír, bílé pečivo namočené v mléce nebo ve vodě, dětské piškoty a jiné krmivo.