ROSELA PENNANTOVA
Řád: Papoušci (Psittaciformes)
Čeleď: Papouškovití (Psittacidae)
Druh: Rozela Pennantova
(Platycercus elegans)
Výskyt: jižní a východní Austrálie
Velikost: až 36 cm (včetně ocasu)
Hmotnost: 122 - 169 g
Kroužek: 6,0 mm
Počet vajec: 4-6 ks
Inkubační doba: 19 - 21 dnů
Potrava: krmivo pro střední papoušky + ovoce a zelenina
Samec:
Má hlavu, záhlaví, kostřec, vrchní krovky ocasní a celou spodní část bohatě karmínově červené. Peří zad, pláště a křídel jasně karmínově červené, střední vrchní krovky křídelní černé. Skvrna na tváři je modrá, ohbí křídel, letky loketní malé a vnější letky ruční jasně modré. Střední péra ocasní tmavomodrá se zelenavým nádechem, krajní modrá lemovaná bíle. Příčný světlý pásek na spodní straně křídel chybí. Zobák rohově šedý, duhovka hnědá, nohy šedé.
Samice:
Je podobná samečkovi, příčný světlý pásek na spodní straně křídel chybí, zobák a hlavu má zřetelně menší. Určení pro začínajícího chovatele je obtížné.
Mláďata:
Mají témě, hrdlo, horní část prsou, stehna a spodní krovky ocasní červenavé. Ostatní spodní část je těmně šedozelená, lícní skvrny fialově modré. Vrchní partie jsou jasně olivově zelené, střední krovky křídelní olivově zelené, příčný světlý pásek na spodní straně křídel je výrazný.
Někteří mladí ptáci jsou stejně vybarvení jako dospělý papoušek, jen peří na zádech mají se zelenými skvrnami. Pohlaví lze u nich rozlišit snadněji podle tvaru hlavy a velikosti pouze pokud jsou v hnízdě nebo ihned po opuštění hnízda, v pozdější době se rozdíly vyrovnají.
Chov v zajetí:
Rozela Pennantova je jeden z nejkrásnějších australských papoušků vůbec. V našich a v evropských podmínkách je chována převážně forma P. e. elegans, zřídkakdy severní poddruh. Jako všechny druhy Platycercus se nehodí pro chov v klecích. Chováme je jen v pokojových nebo zahradních voliérách. Venkovním voliérám dávají přednost. Můžeme je v nich chovat celoročně i bez přitápění, voliéra však musí mít částečně uzavřený prostor. Spolu s rozelou slámožlutou (P. flaveolus) patří k nejtvrdším a nejodolnějším ptákům celého roku. Chov penantů byl považován dříve za velmi obtížný i pro zkušené chovatele. Na současnou populaci nelze vyslovit jednoznačný názor. Jsou páry, které hnízdí spolehlivě, naopak jsou samice, které snesou vajíčka, ale nezasednou na ně, nebo je po určité době opustí a dokonce je i požírají. Mimo dobu hnízdění mohou být penanti chováni spolu s ostatními druhy. V době hnízdění jsou však samci velmi agresivní a výbojní nejen k vlastní samici, ale zejména vůči ostatním druhům rozel. Proto je chováme samostatně.
Pohlavně vyspělí jsou tito papoušci až ve druhém roce života, kdy získávají peří dospělých. Jsou-li ptáci v dobré chovné kondici a není-li příliš suché léto, zahnízdí i dvakrát za sebou. Mláďata z prvního hnízdění je nutné odstavit pro značnou agresivitu samečka.
Původně se uvádělo, že tito papoušci potřebují značně veliké a prostorné voliéry, aby měli prostor pro dostatečný prolet. Doporučovali se voliéry o šířce a výšce 2,5 m a délce 6 - 10 m. Současná populace, zvyklá na chov v zajetí, zahnízdí docela úspěšně v menších voliérách o rozměrech cca 4 x 1 x 2 m.
Někteří chovatelé tvrdí, že rozela Pennantova je náročná při výběru hnízdních budek. Značně objemné a vysoké budky někdy nepřijímají, i když o ně zpočátku projevují zájem. V mnoha případech dávají přednost hnízdním budkám o vnitřních rozměrech 30 x 20 x 45 cm, které jsou zhotoveny z prken. Vletový otvor činí 9,5 cm. Vít doporučuje hnízdní budky 30 x 30 x 80 cm. Jako výstelku do budek se doporučuje rašelina nebo ztrouchnivělé dřevo.
Snůška činí obvykle 4 - 6 vajíček. Samice zahřívá snůšku sama, samec ji v té době málokdy navštěvuje. Krmí ji obvykle při výletu mimo budku. Inkubační doba je 20 dní. Rozdíly 2 - 4 dnů v inkubaci ovlivňuje počasí, teplota v budce, způsob sezení samičky apod. Mláďata po vylíhnutí mají světle šedé chmýří. Oči otevírají po 11 - 12 dnech, od 14 dnů se již ozývají chraptivým hlasem. Hnízdo opouštějí za 34 dnů a jsou pak ještě 3 - 4 týdny přikrmováni samcem, než zcela osamostatní.
Mladé páry jsou značně choulostivé na rušení, někdy snůšku opustí i bez zjistitelných příčin.
Po celý rok - i v zimě - se velmi rády koupou. V letním období se rády osvěžují v letním dešti.
Dožívají se více než 20 let jako všechny druhy rozel.
Krmení:
Rozely Pennantové krmíme obdobně jako rozely pestré. Mnozí jim podávají slunečnici, proso, lesknici, oves a pšenici, celoročně v suchém stavu; před vlastním hnízděním především v naklíčeném nebo nedozrálém stavu (po rozmrazení).
Dostávat mohou i nedozrálou zmraženou kukuřici a různé ovoce. Zelené krmení se jim má podávat jen z vlastního pozemku, o němž je nám známo, že nebyl chemicky ošetřen. Rádi mají i různé bobuloviny.
Podávat jim moučné červy se nedoporučuje, ptáci pak mohou být agresivní a škubou svá mláďata.
V době krmení mladých musí mít vaječnou míchanici.
